„Možná existuje vesmír, v kteryms mi nikdy neřekl, že máš na víc, než jsem já. Nebo že mám trochu shodit a pak bys o mně třeba přemýšlel.“
„Možná existuje vesmír, kde ses netvářila jako ledová královna.“
„Kdybych se ozvala, řek bys mi, že jsem citlivá sračka.“
„Zuzano, vždyť jsem si tě jenom dobíral.“
„Já jako vim, žejo. Ale zároveň jsi ty věci reálně říkal.“
„Stejně jsme se spolu nakonec vyspali.“
„Po flašce Morgana.“
„Mně ses líbila vždycky.“
Neříkám nic.
„Jen mě prostě sralo, že máš Aleše.“
Tyhle rozhovory holt asi proběhnout musej.
„Nebo že jsem neměl koule na to ti to říct.“
„Mně nikdy nepřipadalo, že bys ze mě byl bůhvíjak odvařenej, Filipe. Vlastně mě překvapuje, žes stál o to si promluvit, protože nějaký emoce a podobný sračky jsme spolu nikdy neřešili. Všechno se vždycky promlčelo. I ten Morgan.“
„Když tě Aleš poslal do prdele, nabízel jsem ti, ať přijedeš. Ať nejseš sama.“
„Beztaks jen doufal v nějakej utěšující prc.“
„Nedoufal.“
„Ne?“
„Ne.“
Ticho.
„Doufal jsem, že i když jsem většinou dost na hovno, tak pro tebe aspoň něco budu moct udělat v takový složitý chvíli.“
„Hm.“
„Ale tys mě prostě nenechala… Zuzano, já tě chci znát ve všech možnejch polohách. Ne jen jako tu nedotknutelnou a hustou Zuzanu, která všechno zvládne sama.“
„Nechceš, Filipe. Takovou Zuzanu znát nechceš. Takovou Zuzanu nechci znát ani já.“
„Teďs mě teda zklamala.“
Ticho.
„Čekal jsem aspoň jeden debilní vtip na poznávání se v různejch polohách a ty nic.“