Strach

„Tak to se mi ještě nestalo, aby se holka nechala pozvat ke mně domů a pak mi řekla, že nic nebude.“
Je ti asi dvacet, sedíš na terase rodinnýho domu někde v prdeli světa. Na hajzlu tady maj rudý dlaždičky a tvůj kluk na tebe vyvíjí ukázkovej psychickej nátlak. Máš ho v píči. Ale jen obrazně, s čímž má prostě problém.
„Jako uvědomuješ si, jak hnusný vůči mně to je? Já tě pozvu k sobě domů a ty se zachováš takhle? Zamysli se nad sebou.“

Tvůj kluk je rozmazlenej fracek. Víš to od začátku. Co ti teď říká, ani neposloucháš, jen mu vezmeš z krabičky další cigáro. Víš, že se pokouší akorát nahánět hrůzu. Ale ty se ho nebojíš, tobě hrůzu nahnat nemůže. Hrubě tě chytne za předloktí, aby sis nemohla zapálit.
„Seš strašně sobecká, víš to? Táta měl pravdu, když říkal, že bys potřebovala pár facek, aby ses probrala.“
Začíná bejt trochu hysterickej. Ale ty pořád nemáš strach, že by ti ublížil. Víš že je výbušnej, ale taky srab. A kdyby ses přece jen pletla, kosti srostou, podlitiny se vstřebaj a jeho si podaj tvoji chlapci. Nemáš strach. Vyškubneš se mu a zapálíš si. Opravdu ti nic neudělá. A ty mu nakonec stejně dáš.

„Přijde ti normální se ke mně takhle chovat? Tohle si prostě fakt nezasloužim. Já tě mám rád, ale to ti je asi úplně jedno, co?“
Mlčíš. V duchu ironicky oceňuješ to gesto, že tě šel doprovodit na autobus jenom proto, aby tě moh cestou zjebat jak malou holku. I když se na tebe rozkřikuje na celou ulici, nikdo se tě nezastane. Ale ani to nečekáš.
„A teď jako budeš mlčet, jo? To ti nestojim ani o odpověď, jo? Já jsem chtěl, abysme se měli dobře, tak nevim, proč to musíš furt kazit.“
„Zkus se mi ozvat, až se uklidníš, čuráku.“
Než ti dojde, že to asi nebyla nejlepší odpověď, opravdu ti jednu vrazí. Připustíš si, že tvoji chlapci za tebe nevyřešej všechno, že nemáš vždycky navrch. Naoko sklopíš uši a omluvíš se mu. Úplně se změní. Dá ti pusu na brnící tvář a s pocitem zadostiučinění a dojmem, že tě má v kapse, ti popřeje šťastnou cestu domů. Ty mu na oplátku uděláš v následujících měsících ze života peklo. Fyzicky mu nikdy neublížíš. Facku mu za tebe vrátí paragon na šest táců a fotka z ultrazvuku. A nakonec to bude on, komu bude i roky po rozchodu běhat mráz po zádech, jen co se vysloví tvoje jméno.