Stojíme s bráchou na terase. Upíjíme kafe, od úst nám utíká pára, z dálky šumí silnice. Najednou brácha vytahuje z kapsy cigára. Takovejchhle momentů pamatuju jen málo.
„Dáš si?“
„Jasně, proč ne.“
„Americký… tak vopatrně.“
Připalujeme si naráz jedním zapalovačem. Takovouhle chvíli nepamatuju ani jednu.
„Máš tu hezky.“
Držim cigáro mezi palcem a ukazováčkem. On ho drží pěkně na pána, mezi ukazováčkem a prostředníčkem. Napůl spořádaně, napůl je v tom rebélie z mládí. Jako kdyby seděl naproti mně v zakouřený knajpě. Před patnácti lety. A s velkym pivem za dvacku. Zdraví každýho, koho zná, takže zdraví každýho, kdo projde kolem našeho stolu… Zimou se mi klepou nohy. Každej šluk mě kopne do plic a zároveň i trochu do žaludku. Jako starý dobrý stovkový winstonky v osm ráno mezi autobusem a učebnou. Mezi kocovinou a obědem. To mi bylo ještě dvacet. To ještě ani jeden z nás neměl děti.
Když odkládám hrnek na parapet, zahlídnu oknem malou M, jak sedí před televizí. Malá M se před pár lety zapsala do historie jako první a jediný dítě, který mi přirostlo k srdci.
„Myslíš, že jsou děcka vážně smyslem života?“
„Mým určitě. Tvým… ne.“
„Ale co je pak smyslem života bezdětnejch, když všeobecně děti maj plnit smysl života?“
„Tyvole ségra, na to se mě neptej. To víš asi nejlíp ty, ne?“
„Hm. Asi.“
Večer, když už jsem zpátky doma, opřená v kuchyni o linku ukusuju syrovou papriku a dívám se z okna. Na terase bytu naproti maj bench, ale nikdy jsem nikoho neviděla ho používat. Za rohem je plácek, kde stával cirkus. Cirkus, ve kterym mě ve dvaceti unes klaun. Láska na první únos. Románek v karavanu… A v pondělí ráno cirkus zmizel. Nikdy jsme se už neviděli. Na plácku postavili bytovku.
Opřená o kuchyňskou linku ukusuju syrovou papriku a vim, že mi po ní bude pěkně blbě. Fouká vítr a ženou se temný mraky. Ticho přerušuje jen křupání papriky a kvílení větru mezi okny. A ze slévárny na obzoru stoupá hustej dým.
Myslim na věci, který by mi v mym věku měly už bejt jasný, ale stejně nejsou. Na věci, který jsme si s bráchou řekli. Na to, že on v mym věku koupil barák a založil rodinu.
Zatahuju žaluzie. Snad někdy příště.