Stáli jsme před obecňákem. Já v ruce zapálený elemko, on ruce v kapsách. Byl zarytej nekuřák, při každý příležitosti mi opakoval, že by bylo lepší, kdybych nekouřila. Ale stejně šel vždycky se mnou. A i kdybych se rozhodla stáhnout celou krabku, stál by celou dobu vedle mě.
Tak jsme stáli před obecňákem. V těch plesovejch šatech mi byla kurevská zima a on vypadal, že si těch mínus deseti ani nevšim. Nonšalantně jsem zahodila vajgl do křoví. Dělali to všichni, žejo.
„Chce se ti vracet dovnitř?“
„Že by se mi chtělo, se říct nedá, ale asi mi tady brzo umrzne prdel. Topení tyhle vyfintěný hadry nemaj.“
Pousmál se. Tim svym nezaměnitelnym způsobem, z kterýho se mi už několik let podlamovala kolena. A pak mi přes ramena přehodil svoje sako. Kdysi by mě tahle péče asi překvapila. V daný chvíli mi to ale z nějakýho důvodu připadalo skoro jako samozřejmost. Pořád se na mě díval s tim svym poloúsměvem a ticho nočních městskejch ulic narušovaly jen ozvěny zábavy z obecňáku.
„Jsme tu úplně sami, všimla sis?“
„Všimla, blesku.“
Pořád mi byla zima. Pořád na mě vejral a usmíval se. A začínalo to bejt trochu divný. Vytáhla jsem další elemko.
„Neměla bys kouřit.“
„Jo, jasně, škodí to zdraví.“
„Hlavně mi pak bude smrdět sako.“
Uchechtla jsem se, ale než jsem cigáro zapálila, sebral mi ho ze rtů.
„Myslel jsem to vážně.“
„Vždyť tě jen provokuju.“
Byl tak kurevsky blízko. Najednou mi připadalo, že ho vlastně ani neznám. Že to není ten kluk, kterej mi v jednu ráno posílá matematický vtípečky a pak se jim ještě druhej den spolu smějem. Ten kluk, z kterýho si dělám prdel, že neumí německy a posílám mu fyzikální vtípečky, aby mi je vysvětlil.
„Když ti dám pusu, dáš mi facku?“
„A chceš?“
Fakt mě políbil. Připadala jsem si jak blbá patnáctka, už jenom aby se mi podlomila ta kolena, tyvole.
„Vážně bys neměla kouřit.“
„Tak sorry.“
„Víš, že to je poprvý, co mi v tom neodmlouváš?“
Nedávno jsem ho potkala na ulici. Ani se na mě neusmál. Ani mě nepozdravil. Už je to několik let, co jsme spolu mluvili naposled. Zatímco já šla pracovat do nezisku, on začal sdílet Aeronet a výzvy k zavírání hranic…
Přiznávám, že tohle jsou věci, kterejm furt prostě nerozumim. Jak se z toho chytrýho a altruistickýho hezounka, s kterym jsem strávila část života, stane chlap, kterej šíří hoaxy? A proč se tohle děje se všema hezounkama z mýho života? Možná jsem prostě entita, která mění chlapy na čuráky. Nevim. Možný to je, žejo. Ale stejně mě to vždycky tak kurevsky mrzí a ty srážky tak kurevsky bolej.