Zhluboka se nadechla a zazvonila. Po pronikavém zvonění prostor kolem ní zaplnilo ohlušující ticho. Najednou si nedokázala představit, že ho po tom všem uvidí tváří v tvář. Než ale stihla své obavy rozvinout, dveře před ní se otevřely.
„Co je?“ zavrčel Oliver místo pozdravu.
„Nějaký plány na večer?“ zeptala se a ukázala na sixpack piv v podpaží.
„Nemám náladu na žádnou debilní party.“
„A na mě a pivo?“
Oliver mlčel. Z bytu na druhém konci chodby vyšla mladá žena.
„Nevim,“ přiznal neurčitě, když procházela kolem nich a sjel ji pohledem od hlavy až k patě.
„Dobrej zadek, co?“ zkusila Lucie ještě jednou prolomit ledy.
„Tvůj se mi líbí víc,“ usmál se nakonec a pokynul jí, ať jde dál.
„Omlouvám se za to, co jsem udělala.“
„Ne, hele, já už to fakt řešit nehodlám. A hlavně nechci žádný zbytečný proslovy, ok?“ Nastavil ruku. „Tak co bude s tím pivem?“
S lehkým úsměvem mu dala do ruky celý sixpack a sedla si na pohovku.
„Nojo, dámička se zase nechá obskakovat, co?“ Vybalil dvě plechovky a zbytek nonšalantně zašoupnul pod stolek.
„Tak na usmíření? Nebo?“ zeptal se, když si přisedl a jednu plechovku jí podal.
„No tak na usmíření.“
Ťukli si symbolicky plechovkama.
„Mohla bys mít kohokoli, ale prcáš mýho nejlepšího kámoše. Proč?“
„Závidíš?“
„Připadám ti málo zelenej?“
„Tak já ti Standu půjčim, jestli chceš.“
„Fuj, proč říkáš takovýhle věci?“ utrousil a vypil pivo na ex. „Myslim, že potřebuju víc chlastu.“
„No počkej, tímhle tempem za chvíli nemáme co pít.“
Aniž by odpověděl, přinesl lahev whiskey.
„No tak si tady z pivečka uděláme brzdu.“
„Ty seš strašný prase, Olivere.“ Sebrala mu lahev. „Ještě že já taky.“ S drobným sebezapřením poslala do žaludku několik hltů.
„To je moje Lucka,“ zasmál se. Znova se napila a zhluboka se nadechla.
„Mýlil ses.“ Podala mu lahev. Napil se a se zájmem na ni upřel pohled.
„Cože?“
„Nespim s nim. Nikdy jsme spolu nespali.“ Rychle uhnula pohledem a zvedla se. Zavrávorala a prohmatala si kapsy ve snaze najít cigarety.
„Jak jako?“ rozhodil nechápavě rukama a trochu whiskey při tom skončilo na koberci.
„Prostě tak.“ Obrátila do sebe pivo a šla na balkón. Věděla, že toho později bude litovat, ale i tak si zapálila. Opřela se o zábradlí. Světélka města poskakovala a sem tam se zhoupla jako její žaludek, když si poprvé potáhla.
„Vy spolu fakt nespíte?“ Opřel se o zábradlí vedle ní.
„No jo.“
Strčil jí před obličej lahev vodky. Napila se.
„Vždyť to nejde. Všichni potřebujou a milujou sex.“
Lucie jen pokrčila rameny, znovu se napila a vrátila mu lahev.
„Jasně, že bych z tebe nejradši servala oblečení a hodila tě na postel.“
„Tak proč to neuděláš?“
„Že nespíš s tím, s kým žiješ, neznamená, že budeš automaticky spát s někym jinym.“
„Nevíš, o co přicházíš,“ uchechtl se a sebral jí cigaretu z ruky. Zhluboka potáhl a podal jí lahev.
„Odkdy ty kouříš?“ Napila se.
„Nekouřim.“ Opět si lahev s cigaretou vyměnili.
„Fakt mě sereš, Lucie. Jak seš přirozená a vyzývavá. Prostě jak můžeš?“
„Prostě neberu nic vážně.“
„Nojo, proč přikládat důležitost tomu, že jen tak pro prdel motáš chlapům palice.“
„Přesně! Vždyť je to jenom hra. Většinou…“
Zkoumavě se na ni zadíval doslova usrkl z lahve. Oplatila mu neurčitým pohledem.
„S tebou to bylo jiný. Kdyby tak-“ zarazila se. Nastalé ticho narušilo až ostré vydechnutí.
„Nenávidim tě. V klidu jsem si užíval svoje aférky, dočasky a já nevim co ještě, myslel jsem si, že je to moje přirozenost, že nějaký citečky jdou mimo mě a pak-“ Uprostřed věty mu trochu neohrabaně přitiskla prst na rty ve znamení, že už nemá pokračovat.
„Nehraj si s ohněm, spálíš se.“
Překvapilo ji, jak nežně její ruku odtáhl.
„Tos mi měla říct, než jsme se víc poznali. Než jsem zjistil, že nějaký city přece jenom zvládám.“
„Hlavně žádný zbytečný proslovy, Olivere,“ poplácala ho po rameni a zadívala se na město. Ušklíbl se a napodobil ji.
„Nojo.“
„Sorry.“
„To bude v pohodě.“