„Fanda je strašnej čůrák.“
„He?“
Sedíme na cigáru. Je už dávno tma. Mezi náma stojí otevřená flaška levný vodky od Vietnamců a nějakej stejně kvalitní džus. Na střídačku to jako správný dámičky usrkáváme. Měla bych teď bejt s Honzou. Ale nejsem.
„Vzali jsme si hypotéku a zrekonstruovali byt. A von mi pak řek, že se se mnou rozchází. Z ničeho nic. Takže mám tyvole na krku hypotéku na zasranejch třicet let a ten čůrák se teď tváří, že mě nezná.“
„Pičus vymrdanej.“
„To jo.“ Odklepne popel. „Ale se z něj neposeru. Pičuse si můžeš narazit na každym rohu.“
„No to jo.“
„Ty prej máš novej objev.“
„Honzu, no.“
„Já ho znám.“
„Já vim.“
„Šoustal moji kámošku.“
„Anču, já vim.“
„Ale to už jste se vídali spolu.“
„Já vim.“
„Tyvole Zuzano, ty taky všechno víš!“
„Ale piču. Nevim třeba, proč ho vlastně dál vídám.“
„To bys možná vědět měla.“
„Neříkej.“
„Ale tak Anča říkala, že šoustá dobře.“
„Jo, to by mohlo bejt.“
Ponoříme se do ticha. Flaška s vodkou zašplouchá. Když ji položí na lavičku, vytáhne z kapsy trávu a začne balit špeka.
„Stejně vim, že z něj nakonec bude pičus.“
Než cokoliv řekne, zapálí jointa.
„Kdybys tohle nevěděla, byla bys docela blbá kráva, Zuz.“
„Jo. Nojo.“
Podá má jointa.
„Ale co ty víš, třeba se kvůli tobě změní a bude z toho láska na celej život. Barák u lesa a tři děti. Doufám, že mě pozveš na svatbu.“
Vyprsknu smíchy a šíleně se zakuckám. Směje se taky.
„Ty seš taková píča, Kristýno.“
„Vrána k vráně.“
A pak jsme ticho.
Kdysi jsme si řekly, že kam se my dvě hnem, tam se hroutí svět. Klišé. Ale možná se hroutíme my a ten svět bereme s sebou. Ještě větší klišé, kurva. Ale neuděláš nic. Stejně se spíš hroutim já. Jsem taková chodící černá díra. Mohla bych na potkání varovat chlapy, že každej, kdo si se mnou něco začně, mě dřív nebo pozdějc potkává ve svejch nočních můrách. Je to takovej zajímavej cejch. Vlastně ani nevim, jak se mnou Kristýna mohla vydržet tak dlouho. Jak je možný, že ani po těch 25 letech na mě nebere dva metry dlouhou vydezinfikovanou tyč… A vlastně ani nevim, jestli jsem varovala Honzu. Asi ne. Dávalo by to smysl.
„Pičo, já to na tobě úplně vidim. Ještě jedna melodramatická myšlenka a jednu ti fláknu!“
„Nojo nojo.“
Potahuju z jointa. A myslim na to, že všechno bude fajn. Aspoň než vystřízlivim.