Tys ho fakt nechala odejít?
Mhm.
Jen tak?
Mhm.
Bez jedinýho slova?
Mhm.
To už ti úplně mrdlo?
Hm.
Jaks po tom všem mohla sama odejít těma zkurvenejma dvěřma, říct mu, ať se má hezky a that’s it?
Mhm. Tak.
Doprdele, Zuzano, co tě to popadlo?
Do těchhle věcí se nezasahuje.
He?
Pokud to tak má bejt, pokud má bejt jakkoliv signifikantní v mym posranym životě, zase na sebe narazíme.
Nenenenene, Zuzano, tys ho měla chytnout za triko a říct mu, co s tebou dělá už jenom to, že je vedle tebe. Říct mu, že odejít nechceš. Že nechceš, aby odešel on, kurva!
Pokud to má bejt, bude to.
Zuzano, snad na starý kolena nevěříš na osud?
No a co když jo? Co s tim uděláš?
Já? Snad ty. Seš naivní píča, no.
Nebo jsem na tohle všechno – i na tebe a na sebe – už prostě kurva stará.
He?
Jsem smířená s variantou, že už ho nikdy neuvidim. Nejsem smířená s variantou, že ho uvidim každej den po zbytek života.
Jsem smířená s tim, že moje nečinnost povede k tomu, že se nic nestane. Nejsem smířená s tim, že moje aktivita by vedla k tomu samýmu.
Takže zase nejseš smířená s přijetím zodpovědnosti za svoje činy, Zuzano.
Hm.