Zuzano.
Seš tam ještě vůbec?
Seš to vůbec ještě ty?
Nevim.
Sedim na parapetu, kouřim, chlastám. To zní dost jako já.
Zase bylo horko. Letos bez bazénu. Bez imitace propagačního klipu pro pyramidový schéma Pepy Odnaproti. Gétéčko bych si ale dala dost. Asi si na něj nakoupim. Zuzano, děláš, jako bys vůbec ještě rozlišovala chutě chlastu. Ty chlastáš už jenom pro efekt. No a co. Člověk si to snad občas může udělat hezký.
Zuzano.
Seš tam ještě vůbec?
Ať už se děje cokoliv, přijde mi to naprosto absurdní. Přijde mi absurdní myšlenka, že nějaká taková snůška sraček beze smyslu je fakt realita. A já na to všechno vejrám klíčovou dírkou, skrz kterou nevidim nic než jeden okamžik. Budoucnost je na mě dost divoká fantazie. Jakýkoliv další události kromě tý, co se děje právě teď, je neuchopitelnej koncept. A ta, co se děje právě teď, nedává smysl. A nikoho to nezajímá, Zuzano. Nikoho nezajímáš. Nikoho nezajímaj tvoje problémky, Zuzano.
Zuzano.
Seš tam ještě vůbec?
Stírám si rtěnku ze rtů. Rozmaže se mi přes půlku držky, vypadám jako zasranej Joker. Kýč. A proč mi dohajzlu tečou z očí slzy. Stírám si setřenou rtěnku.
Jsem tady, dopíči. Pořád tady jsem.