Rubrika: Zuza

Koukám se na svoje kolegy a fakt by mě zajímalo, kde nás vyhrabali. Já, která věřim, že spíš potkám jednorožce, než že k někomu někdy ještě zvládnu hlubší emoce, rozvedenej fotřík, kterej má na všechno řešení a všechno bere sportovně, a taková citlivá mlaďoučká princezna, co sotva vylezla střední školu a ještě je plná ideálů. Už jenom čekám, kdy sem dveřma vpadne totálně zcákanej BoJack Horseman a pobleje nám stoly cukrovou vatou. Radši se cestou na hajzl mrknu do relaxační zóny, jestli se tam někde neválí Todd se slipama na hlavě… Zatímco fotřík mluví téměř nonstop, princezna se jen sem tam tiše uchechtne některýmu z jeho fousatejch vtipů. Brzo je přestanu poslouchat. O pár hodin jenom postřehnu, jak ji láme, aby spolu něco podnikli. Napadne mě u toho cosi o mrzení.

Pokračovat ve čtení „Zuza a princezna“

Nepoznávám svoje nohy. Mám obutý modrý lodičky. Je to přesně ta modrá, která je ve skutečnosti oranžová. Na sobě mám pastelově modrý šaty. A běžim. Nevim kam. Ale běžim do schodů a ze schodů a v každym patře na mě pokřikujou známý hlasy. V každym patře slyšim trochu jinou úzkost. Až se v nejnižšim patře změní podlaha v satén barvy mejch šatů a pod schodama najdu sedět ji. S rozmazanym obličejem a rozcuchanou. Divně brečí a rukama si rve vlasy. Zírám na ni. Rozhazuje vyškubaný vlasy všude okolo sebe, jako by vysejvala obilí, a prosí mě, ať jí pomůžu. Nepopsatelnym způsobem mi to rve srdce, má na nohách stejný lodičky. Chytnu ji za předloktí. Její nehty v mý kůži a její ruka v mejch vlasech… Vzbudim se s ukrutnou migrénou a tak slabá, že nemůžu ani zvednout ruku. Bolí mě snad každá žíla v těle. Předloktí mám do krve rozdrásaný. A v dlani cejtim pramen vlasů.

Pokračovat ve čtení „Zuza se budí“