Rubrika: Zuza

Zuzanka si píše deníček.

18. říjen

Zuzano, utíkáš po tom na uhel spálenym mostu, kterej se ti rozpadá pod nohama. A ty si tak moc nechceš připustit, že běžíš po přeludu.
Asi mě jenom zajímá, jak daleko doběhnu, než šlápnu do prázdna a utopim se.
Ale fakt se chceš utopit?
Jednou se musí utopit každej. A když nic, bude z toho aspoň dobrá story.
Bude to dobrá story, i když přijdeš o Lukáše?
Oba víme, že to jednou skončí.
A připouštíš si to, Zuzano? Že jednoho krásnýho dne se vaše cesty navždycky rozejdou?

Pokračovat ve čtení „18. říjen“

2. říjen

Jak dlouho to asi zvládneš, Zuzano? Tvářit se před Honzou jakože nic? Neprořeknout se, že zatímco on maká, na tobě zas maká jeho řidič?
A co je mu po tom?
Celkem dost, když spolu chodíte, nemyslíš? A co máš vůbec v plánu dál?
Nic. Prostě počkám, jak to dopadne.
Neměla bys bejt aspoň jednou fér a poslat Honzu do prdele rovnou?
A jít za Lukášem? Jebe ti?
Jebe tobě? S chlapem, kterej v klidu brousí zadanou ženskou, bys byla stejně v prdeli jako teď.
Řekni mi něco, co nevim.
Ale přesto se s nim taháš.
Je dobrej v posteli a dobře řídí.
Jednou tenhle status quo ale skončí, Zuzano.
Já vim.
A pak to nebude hezký.
Ty mi to neděláš hezký už teď. Kde ses vůbec vzala? Proč tě už víc jak tři roky nechávám žít ve vlastní hlavě?
Protože beze mě bejt nemůžeš, Zuzano.
To nemůžu ale ani s tebou.
Furt žiješ.
Tobě navzdory.
Sobě.
Co po mně kurva chceš?
Co chceš ty?

Co chceš?

Proč mě tak moc potřebuješ, že si mě už víc jak tři roky vydržuješ?

No? Zuzano?

12. září

Naplánovala jsem nám s Honzou výlet. Tak se to přece dělá, když spolu lidi choděj, žejo. Standardně jo, Zuzano, u vás dvou si tim nejsem moc jistá… Beztak je to jedno. Protože místo výletu mám zprávu, že zase pracovně nemůže. Ale že posílá Lukáše, aby mě někam vzal. Prej ať aspoň nesedim doma. Tak asi dík… No ale, Zuzano, nedělej, jako by se ti představa odpoledne s Lukášem nelíbila. Po tý postelový etudě? No nevim…

Pokračovat ve čtení „12. září“

26. srpen

Občas se to pravidlo netahání chlapů domů prostě porušit musí.

Někde mezi zouváním a svlíkáním mojí podprsenky napíšu Honzovi, že je škoda, že nám společnej večer narušila jeho práce, ale že už jsem doma a těším se příště. Ironie situace mě skoro rozesměje. Zuzano, tyvole, ty mu tady svlíkáš řidiče, rozhodně ne proto, abys mu poskytla nezbytnou první pomoc, a zároveň s ledovym klidem napíšeš tohle? No s ledovym klidem ne, vnitřně se tomu směju jak píča. Ale nahlas se tomu samozřejmě jak píča nesměju. Lukášovy ruce na mym těle jsou dostatečný uzemnění. A moje ruce na jeho těle… Zuzano, drž se při zemi.

Pokračovat ve čtení „26. srpen“

4. květen

„Děláš si ze mě kurva prdel?“

No, Zuzano, co teď budeš dělat?
Co já vim. Asi bych reagovala stejně.
Já se tě neptám, jak bys reagovala. Já se ptám, co budeš dělat?
Tvářit se, že se to nikdy nestalo?
Typická Zuzana. Provede nástřel a pak se dramaticky zdejchne. A za 14 dní kňů kňů kňů proč mi nic nevychází.
No vidíš, jak mě už hezky znáš.
Nechceš přece jen udělat něco víc?
Jako by to zrovna tebe trápilo.
Když ti to řikám zrovna já, tak by ses fakt měla nad sebou zamyslet, Zuzano.
Nedělám nic jinýho.
Tak mu už odepiš. A tu pýchu nejdřív spolkni.
Kde se v tobě bere tenhle laskavej tón?
Každej občas vypadneme ze svý role.
Ty nikdy.
Zuzano, doprdele vem ten telefon a odepiš mu kruva.

Pokračovat ve čtení „4. květen“