Rubrika: Poeticky

prsty spálený od tabáku
a ze střechy zase padá
stín sebevraha
zvuky zprava
se prostě přestaly ozývat
a popraskaná omítka
se lepí na nohy
jak přešlapuju
na rozpálenym betonu

Život má jen dvě etapy –
zkracování a růst

(16. 3. 2022)

ležim na posteli
a místo deky
přikrejvá mě zimní vzduch
proudící oknem
hořící dřevo
mlha
vůně půlnočního návratu z hospody
v roce 2016
mléčná dráha
v kasárnách
někde v Sudetech
ležim na posteli
chvíli mě bolí dejchat
chvíli mě bolí vzpomínat
a ten sudetskej vzduch
mi olizuje tváře jako nadrženej pes

(17. 2. 2022)

představuju si
jak asi vypadaj všechny ty fotky
s každym dalšim cvaknutim
spouště foťáku
kterej mi kdysi někdo dal
a když cvakne naposled
prostě vytáhnu film
a cestou domů si představuju
jak asi vypadaj všechny ty fotky
co jsme na něj udělali spolu

(14. 2. 2022)

najdu tvoje číslo
ve starym sešitě
někde na sedmý stránce
a napadne mě toho tolik
co bych ti chtěla napsat
všechno to
co kdyby
a jak
Markéto
moc mi chybíš
nemůžu ani vyslovit
a že
to číslo na sedmý stránce
možná ani není tvoje

(28. 1. 2022)

nejvíc tě bolí
že slzný kanálky nevycévkuješ
a zatímco se ten žiletkovej drát
utahuje
kolem tvýho hrudního koše
pálí tě oči
a ten pocit
že něco v tobě krvácí
že se to pomalu blíží
moment
kdy vykrvácíš
moment
kdy zase o trochu víc umřeš
dovnitř sebe sama
se suchejma očima

(6. 1. 2022)

všechny osvětlený okna
ve mně
buděj nekonečnou úzkost
a moje holenní kosti
ostře pukaj skrz kůži
s každym krokem
proti mně
odraz sebe sama
neklopýtá
jako já
sněží
na střechách paneláků
červený světla
jako plameny
bílá obloha
než se rozední
na všechny ty jizvy
zpuchřelý a zatvrdlý
nedostižený chiméry

(23. 12. 2012)

a v tom bezčasí
se rozsvítí lampy
jako když cvakneš vypínačem
a ten oranžovej opar
se mi usazuje v průduškách
a zase o trochu těžší nohy
rozšlapaný hroudy jílu
co jsem nestihla chytit
vrátit
se

(18. 11. 2021)

v nějakym pokoji
někde v nějakym městě
ujídám plesnivý jahody
v mym vlastnim těle
obnaženym na chrupavky
zvadlý rudý růže
vylitý na posteli
a červený víno
někde mezi matracemi
občas zapraskaj kyčelní klouby
plesnivý jahody
na holym těle
chutnaj jako ty
a na dveřích
nerušit

(19. 10. 2021)

za těžkými mraky
ranní slunce
jako zrnko kukuřice
za chuchvalcema prachu
a ta mlha na poli
a ta mlha na poli
mi olizuje kotníky
natahuju po ní prsty
zatímco slunce
vypaluje linie
pod klíční kosti

(29. 9. 2021)

běžim
z hodiny vlka
do hodiny psa
– sorry Honzo –
a je to už za mnou
všechny ty stíny
všechny ty otisky
všechno
já
horší než jakýkoliv
noční děsy

(14. 9. 2021)