Rubrika: 2022

prsty spálený od tabáku
a ze střechy zase padá
stín sebevraha
zvuky zprava
se prostě přestaly ozývat
a popraskaná omítka
se lepí na nohy
jak přešlapuju
na rozpálenym betonu

Život má jen dvě etapy –
zkracování a růst

(16. 3. 2022)

ležim na posteli
a místo deky
přikrejvá mě zimní vzduch
proudící oknem
hořící dřevo
mlha
vůně půlnočního návratu z hospody
v roce 2016
mléčná dráha
v kasárnách
někde v Sudetech
ležim na posteli
chvíli mě bolí dejchat
chvíli mě bolí vzpomínat
a ten sudetskej vzduch
mi olizuje tváře jako nadrženej pes

(17. 2. 2022)

představuju si
jak asi vypadaj všechny ty fotky
s každym dalšim cvaknutim
spouště foťáku
kterej mi kdysi někdo dal
a když cvakne naposled
prostě vytáhnu film
a cestou domů si představuju
jak asi vypadaj všechny ty fotky
co jsme na něj udělali spolu

(14. 2. 2022)

najdu tvoje číslo
ve starym sešitě
někde na sedmý stránce
a napadne mě toho tolik
co bych ti chtěla napsat
všechno to
co kdyby
a jak
Markéto
moc mi chybíš
nemůžu ani vyslovit
a že
to číslo na sedmý stránce
možná ani není tvoje

(28. 1. 2022)

nejvíc tě bolí
že slzný kanálky nevycévkuješ
a zatímco se ten žiletkovej drát
utahuje
kolem tvýho hrudního koše
pálí tě oči
a ten pocit
že něco v tobě krvácí
že se to pomalu blíží
moment
kdy vykrvácíš
moment
kdy zase o trochu víc umřeš
dovnitř sebe sama
se suchejma očima

(6. 1. 2022)

viděla jsem
utrhaný prsty
zlámaný nohy
vyhřezlý lidi
připomínající sokoly v letu
a dvě ne nepodobný vlajky
chlapa
s dírou místo obličeje
a krev
stejkající po tříslech
vlastní žluč
se zbytky snídaně
na dně umyvadla
nějaký slzy
a popraskaný žilky v očnim bělmu
a přísliby
jak už bude všechno jenom lepší
a svoji lásku
trhat tepny
z mýho hrudního koše
a všechno mi to steklo
krkem až do žaludku

viděla jsem
všechny tyhle věci
ale zejtra
už na ně nebudu myslet

(18. 3. 2022)