Rubrika: 2022

pak už jsme se ani neviděli
a prostě
jsme si jednoho dne
přestali i psát
a trvalo to asi půl roku
než mi přestaly padat vlasy
ale už je to za náma
i další půlrok
než mě přestaly napadat otázky
jak se dneska máš
a co děláš
večer
je to už za náma

(2. 12. 2022)

dožila jsem se
tý chvíle
kdy už mě to nebudí
ledovym potem
už to není
noční můra
ale pořád mě drží
za zápěstí
a svůj odraz vnímám
už jenom v odtoku umyvadla
ve výkladních skříních
a oknech tramvají
a vždycky je
tak trochu mimo
jako já

(10. 10. 2022)

občas jsou dny dobrý
občas nejsou dobrý
občas prostě nejsou
a občas
potřebuju někoho
kdo by věřil za mě
že nějaký dny budou

(9. 10. 2022)

občas mi napíšeš
když si na tebe vzpomenu
když mi zrovna chybí tvůj pes
nebo náhodou i ty
asi
když zrovna chytíme stejný vlny
a je to vlastně strašně fajn
vědět že tam někde jsi
vědět že jsi
v pořádku
třeba
je strašně fajn
že jsi
šťastnej

(8. 10. 2022)

všichni to slyšeli
že když se kácí les
lítaj třísky
a co je nám
po nějakejch kusech dřeva
když padá revoluce
lítaj kameny
zápalný lahve
a padaj vlasy
a co je nám
vlastně po tom
občas jsme všichni
prostě vystrašený

ale pokud máš strach
kterej ne
a ne odeznít
udělej revoluci
vystrašená

(7. 10. 2022)

tvoje
modrý
hnědý
zelený oči
a nějaký vlasy
vůbec na tom nezáleží
na chvíli
seš tady
na chvíli
se budu tvářit
že mě zajímaj tvoje niterný pocity
na chvíli
mi to asi uvěříš
a na chvíli
z toho třeba budem něco mít

(6. 10. 2022)

občas se v noci vzbudim
a zírám na obrysy svý ruky
a nepoznám ji
v tlumenym světle
a nepoznám ty prsty
pouličních lampy
a nepoznám ty pohyby
jako pavoučí nohy
skrz žaluzie
nepoznám
že se mi to nezdá
a všechno
je to moje
a všechno
jsem já

(5. 10. 2022)

točíme se v kruzích
jenom
na jinejch místech
ta noční obloha
a nějaký další věci
jenom
místo lavičky u řeky
sedim na zdi
u Pražskýho hradu
a místo čokla
spícího u nohou
nalitý skopčáci
v ulici pode mnou
dneska
mě nechytnedš za ruku
a mejch skelnejch očí
si taky všimne někdo jinej
ale cigára kouřim furt stejný

(27. 9. 2022)

občas se ohlédnu
když mám pocit
že tě vidim na druhý straně ulice
jenže to nejseš ty
mi pak dojde
že už nejseš mezi náma
živejma
a o to víc
mě pak to otočení bolí
v krční páteři

(22. 9. 2022)

na horizontu hoří
řetězy a řetězy lamp
auta
zapadajícím sluncem
racci
a zlatý nábřeží
pulzující
jsem šťastná?
musim bejt
nic jinýho nezbejvá

(19. 9. 2022)