všechny osvětlený okna
ve mně
buděj nekonečnou úzkost
a moje holenní kosti
ostře pukaj skrz kůži
s každym krokem
proti mně
odraz sebe sama
neklopýtá
jako já
sněží
na střechách paneláků
červený světla
jako plameny
bílá obloha
než se rozední
na všechny ty jizvy
zpuchřelý a zatvrdlý
nedostižený chiméry
(23. 12. 2012)