Myslim si, Zuzano, že část tebe, část mě, umřela vlastně pokaždý, když jsem ležela na hotelovym pokoji s kocovinou, která mě nutila zvracet i samotnej nádech, když jsi nasedala do taxíka před klinikou ještě malátná narkózou, když jsem cejtila, že zase někam nepatřim, ani sama do sebe. A že ten pokus se zabít byla jen touha, aby se všechny ty části mohly zase potkat spolu.
Pokračovat ve čtení „Co když, Zuzano?“