Střípky a kokrhele
„Zuzano, zvedni mi kurva ten zasranej telefon.“
Taky čumim. Tuhle zprávu bych čekala spíš od Honzy, ale ne. Přišla od Markéty. Možná by mě zajímalo, proč její zájem o moji osobu přišel zrovna teď. Proč je to zrovna teď tak urgentní, že mi volá několikrát denně a k tomu mi píše. Ale nemám energii odepsat. A už vůbec to zvednout. A vlastně to nakonec ani nechci vědět.
Pokračovat ve čtení „24. listopad“Udělal to schválně? Fakt se prostě přetvařoval?
Sedim na zemi uprostřed zhasnutýho bytu. Bolí mě dejchat. Snažim se uzemnit, ale moc to nejde. Jak mi to kurva moh udělat?
Pokračovat ve čtení „20. listopad“Zuzano, utíkáš po tom na uhel spálenym mostu, kterej se ti rozpadá pod nohama. A ty si tak moc nechceš připustit, že běžíš po přeludu.
Asi mě jenom zajímá, jak daleko doběhnu, než šlápnu do prázdna a utopim se.
Ale fakt se chceš utopit?
Jednou se musí utopit každej. A když nic, bude z toho aspoň dobrá story.
Bude to dobrá story, i když přijdeš o Lukáše?
Oba víme, že to jednou skončí.
A připouštíš si to, Zuzano? Že jednoho krásnýho dne se vaše cesty navždycky rozejdou?