občas ta únava
proteče
skrz všechny
myšlenkový dráhy
a stojí
velký úsilí
se soustředit
nezapomenout dýchat
a být
k sobě tolerantní
že pořád žiju
(28. 8. 2022)
Měsíc: Srpen 2022
než
vjemy
okenní tabule
šumí deštěm
záblesky a tlumený hřmění
jako noční ulice města
když se naleješ jako doga
a jenom se snažíš dojít domů
a ta úzkost
hluboko za pobřišnicí
a zároveň euforie
až tam dojdeš
a všechny ty zvuky
všechna ta světla
všechny ty pachy
všechny neukrotitelný vjemy
budou hrobový ticho
a katarze
šukání za bouřky
a každej hrom uvnitř sebe
nakonec objímáš
to druhý nahý tělo
a okenní tabule
šumí deštěm
(22. 8. 2022)
pramínek vlasů
mihotání
na přeplněný ulici
skřípu tiše zuby
a na prázdný zastávce
hledám Godota
v tramvaji standardně
nelidský bludy
a nade mnou
křížová nicota
pak umělym ovocem
drhnu si kůži
nechci už cejtit
doteky Quijota
patama poskočim
až do kaluží –
cosi mě bolívá
cosi se chichotá
a další ráno
línej proud vody
do dřezu mastnota
a všechno co
mě občas trochu zlobí
a všechno co mám
se jen mihotá
(15. 8. 2022)
šaty
uprostřed noci
úplně jiný roční období
úplně jinej měsíc
úplně jinej den
a místo hvězd
neúprosný slunce
a stejně tě vidim
seděli jsme na lavičce
u řeky
uprostřed noci
a ticha
a kouřili zlatý máčka
a všechny internety
plnila vanilka s rašelinou
a mentolem
a nakonec jsme se chytli za ruce
a pak
na hotelovym pokoji
na chvíli nabyli dojmu
že můžeme všechno
co vyslovíme nahlas
a opakovali jsme si to pokaždý
na jinym hotelovym pokoji
až z toho zbyla jen ta slova
a jejich ozvěny
a nestalo se vůbec nic
(8. 8. 2022)