Měsíc: Červenec 2022

v potemnělym šapitó
neurotickej klaun
podává mi karafiát
a kolem krouží
vlhký třísky
a lepí se na řasy
pálí mě oči
a kouř zalézá do vlasů
a všechny mý úzkosti
a všechny mý strachy
který na sebe křičim
neposlouchám
a kdyby
co kdybych
byla
zastíní nakonec slunce
pokud dneska vyjde

(28. 7. 2022)

každá povědomá vůně
jako olověná koule
rozdrolená
v průdušnici
když myslíš
na všechny
ty věci
který chceš sdílet
ale prostě není s kym
už tě vlastně nikdo nezná
jako ledová sprcha
ve čtyři ráno
padá mlha
tak si něco přej
třeba
ať se příště potkáš
nejdřív za dalších pět let
třeba
ať nikdy nevíš
třeba
ať se už nikdy nebolíš

(26. 7. 2022)

všechny zduřelý uzliny
jsou jako spojnice
a lemy peřiny
obtejkající nahý těla
skoro nahý
tělo
a trochu kostnatý prsty
pavoučí nohy
a myslíš
na všechny ty věci
kterejch se dotkly
na všechny ty lidi
nechceš myslet
na sebe
a ten orgasmus
je nakonec
jako setnutí hlavy
nesprávný hydře

(17. 7. 2022)

některý dny
tě nechci potkat
ani ve snech
kde seš často bez pozvání
a říkáš mi všechny ty věci
kterýs mi nikdy neřek
ale zasloužila bych si je
slyšet
a nemyslim při tom na nic
jen
shoř
prostě shoř
i s těma slovama
prázdnejma
jak probdělý noci

(10. 7. 2022)

kachličky protnutý žílama
pára nad sprchou
zalykám se

na zápraží hospody
oltář z popelníků
v ulici tma
jak zase nesvítí lampy
je léto
a vlhkej vítr
drhne v průduškách

(3. 7. 2022)

občas si vybavim
některý zážitky
který nejsou moje
ale tvoje
vyprávění bylo tak živý
že to stěží poznám

(2. 7. 2022)