včera odpoledne jsem se ohlídla dřív než můj odraz v okně vlaku a uprostřed pole stál polonahej chlap s rukama za zády a trikem za páskem a všechen přítomnej čas předžvýkávalo žhavý slunce
v prachu na oknech v těch místech který by mě ani nenapadlo utírat kam by mě ani nenapadlo se dívat jsou pořád otisky tvejch prstů každej za všechny ty momenty kdy jsme to nebyli my ale jen ty sám