prsty spálený od tabáku
a ze střechy zase padá
stín sebevraha
zvuky zprava
se prostě přestaly ozývat
a popraskaná omítka
se lepí na nohy
jak přešlapuju
na rozpálenym betonu
Život má jen dvě etapy –
zkracování a růst
(16. 3. 2022)
Střípky a kokrhele
Kupuju si v trafice cigára. Nic, co bych nedělala každej druhej den poslední asi dekádu. Přesto se mi v půlce slova zlomí hlas, když si vzpomenu na všechny ty věci, který se mnou tahle značka zažila. Zase kýčuješ, Zuzano. Já se z tebe jednou poseru.
Pokračovat ve čtení „1. března“