V noci se vzbudim. Nejdřív nevim proč, ale pak zaslechnu lehký šumění deště. A vzlyky. Zní zoufale a žensky. Ale je mi to vlastně jedno. Otočim se na druhej bok. Hm, takže je vedle mě. Aspoň něco. Chvíli ho pozoruju. Večer se vrátil až potom, co jsem šla spát. Zajímalo by mě, co se mu asi honí hlavou. Co se asi honí hlavou mně. Co jsem si asi myslela tenkrát v tý kuchyňce. Nebo když jsem se rozhodla tvářit, že Markétka byla jen nějaká holka, která se náhodou vyskytla ve stejnej čas na stejnym místě. A že se propadne do hlubin minulosti.
Pokračovat ve čtení „13. července“Měsíc: Červenec 2021
plavu
kdyby něco jsme tady
řekli
a pak mě vyrvali z kořenů
hodili do ledový vody
a řekli:
plav
a otočili se ke mně zády
plav
a všechny ty kořeny mě táhly ke dnu
a všechny ty kořeny
a zbytečný kdyby náhodou lidi
který už ti nedaj ani zobrazeno
všechny ty kotvy
plav
nevim ani
jak dlouho jsem šlapala vodu
kdy přesně mě napadlo ty kořeny
ty kotvy
ty lidi
vyrvat ze sebe sama
a s křečema v promrzlejch nohách
s křečema v promrzlejch rukách
a krvavejma ránama
se dát do pohybu
plav
někde uprostřed
tý nekončící vodní plochy
jsem přestala lapat pop dechu
a zjistila
že dejchám
plavu
(30. 7. 2021)
smetí
a tak jsem prostě vstala
a vynesla smetí
zabouchla za nim víko popelnice
a přestala čekat
na znamení
na zastávce
kterou už dávno přestali obsluhovat
a vydala se pěšky
pomalu
těžce
asi jako když dlouho jdeš
a pak dlouho stojíš
a pak musíš jít
a všechny ty puchýře
všechny ty odřeniny
tak kurevsky bolí
ale hlavní je to rozhejbat
ale hlavní je se neposrat
(22. 7. 2021)
léto
nakonec ti na rukách
zůstane jen cizí krev
z vytahování těl
padaly ti pod nohy
a ptáci zpívali
a sluníčko svítilo
a bylo léto
bylo to tak absurdní
komický
a v dutinách se ti usazoval kouř
a vlastně se nedělo nic
jenom se nějaký věci
pohnuly kam neměly
jenom se nějaký lidi
trochu divně poskládali
a tobě na rukách zbyla cizí krev
a nejde smýt
jako ta tvoje vlastní
občas prostě nemůžeš
zachránit všechny
ani sebe
(18. 7. 2021)
trasy
12. července
„Dneska chci jet MHDčkem.“
„Tak to abys už vyrazila.“
„Čekala jsem trochu jinou reakci.“
„Jo, pardon… O můj bože, ty chceš jet MHDčkem?! To ti moje auto jako není dost dobrý? Aha! Ty už mě nemáš ráda!“
„Ty seš neskutečnej.“
„Seš dospělá a svéprávná ženská. Jeď si klidně na praseti. Nevim, jakou jinou reakci jsi čekala.“
„Já vlastně taky ne.“
6. července
Špičkama nohou se zapírám o dno bazénu. Ruce mám složený pod hlavou na dlažbě. Voda mě příjemně nadnáší, cejtim se po dlouhý době zase lehká. Snesitelná lehkost bytí. Ha ha.
Pokračovat ve čtení „6. července“4. července
„Fanda je strašnej čůrák.“
„He?“
Sedíme na cigáru. Je už dávno tma. Mezi náma stojí otevřená flaška levný vodky od Vietnamců a nějakej stejně kvalitní džus. Na střídačku to jako správný dámičky usrkáváme. Měla bych teď bejt s Honzou. Ale nejsem.
Pokračovat ve čtení „4. července“