Ležim na posteli. Zvenčí cejtim vlhko a hořící dřevo. Někde v dálce řehtá Koller. Je mi horko, ale vlastně je mi trochu zima. A zatímco on už dávno spí, já pořád zírám do tmy. Mohla bych se zvednout a jít něco dělat. Ale přijde mi to tak nějak nevhodný. Co taky dělat v cizim bytě. A tak jenom ležim a zírám. Jsem k smrti unavená. Chci spát. Nemůžu. Zírám do tmy. Nenávidim se.
Pokračovat ve čtení „23. června“Měsíc: Červen 2021
zdi
Zuza je vzhůru
Stojíme spolu na cigáru. Dny se krátěj. Vždycky mě překvapí, že tak éterická bytost kouří víc než já. Ale asi to dává smysl. Mluvíme o budoucnosti. O budoucnosti, v který bych ji chtěla mít, ale to jí neříkám. O tom, že já jsem prej strašně dobrá a ambiciózní a ona to neumí. O tom, že by chtěla bejt apsoň z půlky tak ctižádostivá jako já, aby zvládala dotahovat věci do konce. Neříkám nic. Nemám, co říct. Nemá pravdu. Neumim dotahovat věci do konce. Vždycky je jen nakopnu a doufám, že se do cíle dokutálej samy. A k mýmu překvapení to většinou vychází a asi to pak budí iluzi, že jsem dobrá. Možná jsem se měla vysrat na kancelářskou práci a bejt iluzionista.
Pokračovat ve čtení „Zuza je vzhůru“