Snad někdy příště

Stojíme s bráchou na terase. Upíjíme kafe, od úst nám utíká pára, z dálky šumí silnice. Najednou brácha vytahuje z kapsy cigára. Takovejchhle momentů pamatuju jen málo.
„Dáš si?“
„Jasně, proč ne.“
„Americký… tak vopatrně.“
Připalujeme si naráz jedním zapalovačem. Takovouhle chvíli nepamatuju ani jednu.

Pokračovat ve čtení „Snad někdy příště“