Měsíc: Červen 2020

Stojíme na Vyšehradě. Ještě s rouškama. Je konec dubna a já mám na sobě nový šaty. Tramvaje pořád jezdí. A na tý zahradě je pořád voliéra s krkavcem.
– Už jsou to tři hodiny, měli bychom si to vyměnit.
– Jo.
Mineme reklamu na novej nanuk. Dala bych si. Ale stojí šedesát kaček. A to je zkurveně hodně na nanuk.

Pokračovat ve čtení „Konec dubna“

Ležíme v posteli. V pokoji je tma a vzduch se lepí na obličej.
– Holky v práci řešily, že by si prej lidi v páru měli říkat, že se milujou.
-Hm.
– Že to je důležitý. Prej… Mně to přijde takový… Nevim.
– Hm.
– Tak snad se dá láska vyjádřit i jinejma způsobama, než touhle debilně uslintanou a klišé frází.
– Hm.
– Ne?
– Já přemejšlim.
– Hm?
– No že když si vezmeš Jakobsonův komunikační model… Zamejšlim se nad tim, jestli slova jako ano, ne, vlevo, vpravo můžou bejt někdy klišé.
– Hm.
– A čím to, že zrovna frázi „miluju tě“ vnímáme jako klišé, když jsou to všechno prostě jenom slova.
– Tak asi to je otázka nějaký kontextuality a funkčnosti, ne. Ano, ne, vlevo, vpravo jsou čistě funkční slova.
– No jasně… Ale „vlevo dole“ už zase nese nějakou jinou informaci.
– Hm… Ale to už zase narážíš na kontext.

Pod okny se hádají opilci. Někde dál štěká pes.
– Kdys mi vlastně naposled řek, že mě miluješ?
– Ani nevim.
– Hm.
– A ty mně?
– Nevim.
– Hm.